Coming out

Coming out (z anglického coming out of closet, doslova ‘vylezení ze skříně’, nejspíš se tou skříní myslí ta, ve které schováváte své kostlivce ;-) ) je proces při kterém se člověk vnitřně vyrovnává se svoji menšinovou pohlavní identitou a/nebo sexuální orientací (tzv. vnitřní coming out) a začne svůj život žít s souladu s touto skutečností (tzv. vnější coming out). Úžeji se termín chápe jako svěření se se svou odlišností blízkým osobám, případně veřejnosti.

Pokud chcete projít přeměnou, pak vás coming out dříve či později čeká. Coming out není v žádném případě bezúčelným exhibicionismem, ale praktickým krokem od dosavadní přetvářky k vlastnímu plnohodnotnému životu podle vašich představ.

Jste-li připraveni, tak s vnějším coming outem můžete začít sami bez pomoci odborníka, nicméně právě on vám může pomoci s plánováním a přípravou. Váš terapeut by vám neměl nějakým způsobem určovat, kdy máte začít, ale je třeba si uvědomit, že většina lékařů velice nerada (pokud vůbec) dlouhodobě předepisuje hormonální terapii, pokud jste coming outem ještě zcela neprošli.

Narozdíl od coming outu, který si prožívají gayové a lesby, translidé na počátku přeměny mají situaci obecně trochu koplikovanější v tom, že o své situaci musí informovat daleko širší spektrum lidí. To znamená nejen svou rodinu a blízké, ale i ostatní lidi, se kterými běžně přicházíte do styku (učitelé, spolužáci, zaměstnavatel, spolupracovníci,…). Nikdo to za vás neudělá, a pokud ano, tak zajisté spláčete nad výsledkem. Je daleko lepší se o šíření informací postarat osobně a mít tak pod kontrolou, co se o vás lidé dozví, než se spoléhat na samovolně se šířící drby (‘Von je ten.. no… transvestita’). Rovněž je až příliš často marné doufat v to, že si lidé něčeho všimnou sami od sebe a vše si v hlavě správně pospojují. Transsexualita je zpravidla ta poslední možnost, kterou vaše okolí napadne.

Je poměrně škoda, že, narozdíl od gay a lesbické komunity, zatím v ČR nemáme žádnou veřejně známou osobnost, která je ohledně své trans-minulosti otevřená.  Podobný případ by jistě mnohým z nás, které proces coming outu čeká, dodal odvahy a sebedůvěry.

Pokud ovšem celým coming outem úspěšně projdete, získáte onen nádherný pocit, že svou identitu již nemusíte před nikým skrývat. Je to jako by vám ze zad spadnul obrovský balvan a náhle můžete volně dýchat. Zároveň to znamená, že jste překonali tu největší překážku na cestě k přeměně, tj. lidské předsudky.

Ale pozor! Můžte přitom i leccos ztratit: rodinu, partnera, přátele, zaměstnání. Míra akceptace translidí se sice v ČR stále zvyšuje, ale i tak se najdou lidé plní záště a předsudků. Přejeme vám, aby jste se s podobnými problémy nemuseli potýkat, ale je lepší být vždy připraven na nejhorší.

Pár značně neuspořádaných tipů (uvítáme vaše reakce a doplnění!):

Je lepší informovat jednoho člověka po druhém spíše než celou skupinu najednou, jedna negativní reakce může strhnout všechny. Pokud je to nutné, není špatný nápad mít mezi lidmi již předem nějaké tajné spojence.

Osondujte opatrně terén. Nenápadné poznámky či otázky pomůžou odhadnout reakci vašeho protějšku. Zkuste si vzpomenout, jak vaši blízcí reagovali na podobné krizové situace v minulosti. Pokuste se představit sama sebe na jejich místě, jak byste reagovali vy? Přizpůsobte svůj projev jejich povaze/věku/vzdělání.

Není zbabělost začít tam, kde čekáte nejmenší problém. Právě naopak, potřebujete si na začátku své cesty cestě hlavně nálezt spojence, na které se budete moci spolehnout až přijdou ty nesnadné úseky. První úspěchy a přijetí vám dodají tolik potřebnou sebedůveru.

Svěřovat se rodičům jako úplně prvním nemusí být dobrý nápad, jakkoli vás mohou mít sebevíce rádi. Blízký přítel bývá obvykle lepším začátkem.

Na druhou stranu, snažte se zamezit tomu, aby se to vaše rodina dozvěděla od třetí osoby místo od vás osobně. Není nic horšího, než když se dozví, že si o tom štěbetají i vrabci na střeše (a hlavně sousedky na pavlači) a vy k nim nejste upřímní.

Právě proto, že rodičům na vás záleží, se vás budou snažit chránit před rozhodnutími, které se jim z jejich pohledu mohou zdát být chybná. Zkuste jim vysvětlit, že si tím možná trochu na čas zkomplikujete další život, ale mnohem větší komplikací je pro vás váš současný stav.

Pokud už máte někoho z rodiny na své straně (třeba jednoho z rodičů), použijte ho jako oporu v dalším postupu v řadách příbuzenstva.

Nikdy to o sobě neříkejte v hádce nebo jinak vyhrocené atmosféře. Najděte si klidnou chvíli.

Na druhou stranu – na ten ‘úplně perfektní’ okamžik můžete čekat až do skonání světa.

‘Neutrální území’ je většinou nejlepší. Pokud máte před sebou ‘horkou hlavu’, zkuste si najít místo spíše někde na veřejnosti (restaurace apod.), třeba tak předejdete výbuchu emocí a následnému odmítnutí, které nebude mít zmíněná osoba odvahu pak vzít zpět.

Třeba už to ví. Lidé (obzvláště rodiče/blízcí přátelé) mohou tušit víc, než si myslíte.

Pokud se chystáte na coming out před rodiči, na kterých jste ještě existenčně závislí či před partnerem, se kterým sdílíte domácnost mějte vždy připravený plán (např. místo na přespání pro nejbližší noci), co dělat, když věci naberou opravdu špatný směr.

Rodiče mohou cítit vinu, zda váš problém nezavinili sami, např. špatnou výchovou. Ujistěte je, že, ač příčiny vzniku transsexuality nejsou dosud dostatečně známé, není to nic, co by se dalo ovlivnit výchovou.

Prarodiče překvapivě často reagují chápavěji než rodiče. S věkem možná opravdu přichází moudrost. Spoléhat se na to ovšem ve všech případech nedá.

Ženy obecně přijímají transsexualitu lépe než muži, zvláště pokud jste transžena (MtF).

Nechoďte kolem horké kaše, nebuďte přehnaně defenzivní. Neomlouvejte se. Nemáte se za co stydět! Transsexualita není něčím, za co je třeba cítit vinu. Změna pohlaví je jediným známým způsobem, kterým lze problém s transsexualitou vyřešit. Pracujte na sebevědomém projevu. Příliš defenzivní postoj vyzývá k útoku. Ale nepřežeňte to, přehnaná agresivita ma ve výsledku stejné důsledky.

Nechte svému protějšku prostor na rozmyšlenou, čas na promyšlení otázek, netlačte příliš na pilu. Vy jste se na tuto chvíli pravděpodobně připravovali dlouhou dobu, pro druhou stranu je to naopak zcela nová informace, kterou si musí nejprve trochu (víc) projít hlavou.

Připravte si odpovědi na otázky. Pokud žádné nepřijdou, automaticky to neznamená nezájem, i proto je dobré nezávazně nabídnout nějaké informace, třeba v psané formě (články, knihy, weby, dopis..)

Většině lidí bude chvilku trvat než si na vaše ‘nové já’ zvyknou, dejte jim čas. Obzvláště oslovení dělá ze začátku problém. Mějte tedy pochopení, ale trvejte na svém.

Váš terapeut vám může pomoci si coming out naplánovat. Ale samotné sdělení je vždy na vás. V případě problémů bývá v některých případech možné si vzít po domluvě tvrdohlavého blízkého s sebou na sezení.

Přijetí je (nebo alespoň měla být) normální reakce. Pokud se setkáte s odmítnutím, chyba není na vaší straně. Na druhou stranu je slušné dát najevo, že kladnou reakci oceňujete.

Čas přivede k rozumu mnohé, tak nezoufejte, pokud první reakce je odmítavá.

Budte připraveni, že váš coming out vzbudí silné emoce na obou stranách. Hněv a odmítnutí často maskuje strach. Obavy o vaši budoucnost. Strach z toho, jak vaše rozhodnutí ovlivní váš vzájemný budoucí vztah. A v neposlední řadě ‘Co řeknou lidi?’ Ujistěte svůj protějšek, že budete stále tím samým člověkem, přítelem/potomkem/rodičem/sourozencem, bez ohledu na to, co přijde.

Ke coming outu (pokud zrovna nehledáte prvního člověk, kterému se svěřit) přistupujte ve chvíli, kdy máte už trochu rozmyšlené další kroky. Nepůsobí dvakrát důvěryhodně pokud se po oznámení dlouhé měsíce z vaší strany nic neděje.

Vašeho šéfa vždy informujte dříve než ostatní spolupracovníky! Bude si připadat důležitě. Ujistěte ho, že se změna na vašm pracovním výkonu neprojeví, naopal budete pracovat na 110%, abyste si vydělali na novou garderobu ;-)

Ve škole (mimo blízké přátele) začněte u třídního učitele nebo ředitele. Případně kontaktujte školního psychologického poradce.

Sdělení dopisem umožňuje adresátovi si reakci důkladně promyslet a vám vhodně formulovat své myšlenky, pokud nejste dvakrát výřeční. Nicméně na druhou stranu je to dosti neosobní forma, někoho to může až urazit. E-mail si raději schovejte pro případy, pokud potřebujete hromadně informovat vaše spolupracovníky ve větší společnosti nebo spolužáky se kterými  nemáte pevnější vazby.

Panák na kuráž je fajn. Ale zároveň potřebujete mít čistou hlavu a schopnost rychlé reakce na měnící se situaci ;-)

Zvládly to už tisíce lidí před vámi, zvládnete to také! Hodně štěstí!

A na závěr motto ‘ukradené’ z translide.cz:

Nikdy se k naší odlišnosti „NEPŘIZNÁVEJTE“, pouze se s ní SVĚŘUJTE!!! Člověk se přiznává soudci ke zločinu anebo mamince, že rozbil talíř, ale rozhodně ne ke své jinakosti… I tak se liší hrdost od provinilosti.

12 komentářů u Coming out

  1. Charlie napsal:

    vyzerá to tak jednoducho, ale pritom je to nesmierne ťažké, už aj nad takýmito vecami premýšľať.

  2. Katter napsal:

    Ahoj, pokud by někdo chtěl, můžu prodat 3 bindery černé barvy z Underworks. Jeden je starší, už tak nestahuje, což je super když s ním musíte spát. Další dva stahují perfektně. Velikost S. Cena dohodou, ale nehodlám na tom zbohatnout, nebojte :D
    Nejlépe Brno a okolí.
    http://www.underworks.com/tri-top-chest-binder

  3. Katter napsal:

    jo, a můžete psát na binder@post.cz :)

  4. Robert napsal:

    Bojím se, jak to říct šéfovi :-(

  5. Lenka napsal:

    Já se to dozvěděla od syna na základě sdíleného článku na fb a dala jsem si to dohromady s jeho nalakovanými nehty.Pak jsem se ho zeptala,zda se ho to týká a odpověděl,že jo.

  6. Ada Pavlů napsal:

    Teda tenhle první řádek píšu as po sté protože jak správně začít,ale nějak musím a protože také chci pomoci a také dát nějakou tu zkušenost ze života.Téma jak na to a co práce a co sousedé,co rodina,děcka které jste vychovaly do života?Co všechno ztratím a o co přijdu a jak dál?Moje rada je VŮBEC SE NEBOJTE.Jste konečně na světě.Já když dostala papír pro matriku ohledně rodného listu a jména JEN NEUTRÁL od mé paní doktorky,jěště ten den jsem byla na matrice,ač to mám 100km.To byl teda frmol.JÁ cestou vytlačila málem několik kamionů,Audi apod.značky na cestách na mého konika tj.stará oktávka prostě jen v zrcátku.No ale v půli cesty jsem se zastavila na jedné zapadlé benzince na kafe.S kafem v kelimku v ruce a zapálenou bensonkou jsem seděla vedle mého koníka na patníku,a jen hleděla a hleděla před sebe do dálky.Začal se mně promítat jakoby film mého života.Byla to chvíle na kterou nikdy do své nejdelší smrti nezapomenu.Bylo to snad jakoby rozloučení se s někým koho milujete a uvědomění si svého vlastního zrození.Tekly mně slzy jak hrachy,ale přitom to byly slzy štěstí.Bensonka mne dohořela mezi prsty,tak jsem se zvedla s toho patníku,kafe zahodila do křoví,sedla do koníka a první co mně napadlo bylo POHNI HUSO matrika má jen do pěti.A tak jsem stihla i občanku se vší hrůzou na fotce.A co jsem tím chtěla říct?Jen to že SKORO JSEM.No a to ostatní jako soused a pod?Prostě k vás to k tomu dovede samo.A vůbec se nebojte,co se dnes zdá být problém,zítra nemusí být. Ahote Vasě Ida

  7. Lucia napsal:

    Pekne povedané. Ale má to jeden háčik. Ak by som s tým začala tak postupne stratím priateľov, známych a čo rodina ? Tá sa ku mne postaví chrbtom.
    Najprov nájsť podobne zmýšlajúcich ľudí, vytvoriť si zázemie až potom začať uvažovať čo a ako.

    • Andrea napsal:

      Někdy je lepší coming out neřešit. Setkala jsem se jen s jednou negativní reakcí z okolí, ale stejně 90% mě správně nevnímá a to je možná daleko více ubíjející než negativní reakce. A jinak coming out pro mě nebyl žádný uvolnění, prostě je pro mě ponižující vysvětlovat,že jsem žena, když mě považují za muže. Ne všem to prostě vyhovuje.
      Osobnosti jsou různé, ale na transsexualitu a řešení se nasazuje na všechny stejný mustr. Nevím proč se nenabízí možnost, žít bez stresu a počkat v klidu na tělesné změny po HRT, co je úplně pro trans osobu nejhorší nepřijetí rodinou a pak opětovné nepřijímání novými a novými lidmi kvůli nedokonalým fyzickým parametrům.
      Prý 50%lidí přeruší léčbu. čím to je? Možná špatně nastaveným systémem, který je dosti stresující, při tom už samotná transsexualita stresuje a ještě k tomu něco přidávat.

  8. Ada napsal:

    ……no a tak jsem tímto začala můj nový život.Přicházel pomalu ale jistě.Začal na těch úřadech,a když se našla nějaká protivná úřednice tak mně tou svou protivností spíše dodávala energii a možná mně pomohlo k tomu jak na to v práci.A protože mám ohromnou schopnost na třeba jednoduchou otázku nebo poznámku občas odpovědět příšernou krav…u,vzala jsem si s sebou do práce rozhodnutí z úřadu s mým novým jménem,abych třeba zase něco.Zapojená do pracovního procesu jsem ale přemýšlela jak a u koho začít.A tu jsem kousek od sebe zahlédla našeho ředitele,a bylo mně jasno.Popadla jsem ten papír a rovnou za ním.Slušně jsem ho požádala o kousíček jeho času,dala jsem mu ten dokument aby si ho přečetl,s tím že si uvědomuji co dělám,že můžu přijít o práci,ale já jinak nemůžu.Kouknul do papíru,řekl že si ho půjčí k sobě do kanceláře a odešel.Můžu říct že ta půlhodina za kterou za mnou s tím stočeným papírem v ruce sám přišel,NO TEDA NIC MOC.Řekl že mám jít s ním a vedl mně do kanceláře k hlavní účetní.Já šla asi dva kroky za ním a najednou se zastavil,otočil se ke mně,kouknul do toho stočenýho papíru,pak na mě a zeptal se naprosro přímočaře a bez zaváhání,,VY JSTE MUŽ NEBO ŽENA“?A já mu bez zaváhání a přímočaře jedním slovem a bez zaváhání odpověděla,,ŽENA“Otočil se a beze slova jsme přišli k hlavní.Zavřela jsem za sebou dveře a pro jistotu u nich také zůstala stát,a jen jsem v tom krátkém okamžiku a tichu vnímala na sobě dva pohledy,a také moje opravdové,,já“ s malinkou dušičkou. V ruce jsem žmoulala hadřík,a najednou ředitel začal.Vážíme si vaší práce a nemáme důvod proč vás vyhazovat.Vaše soukromí a váš život je vaše věc,a obdivujeme vás za to čím jste musela projít.A také že pokud budu mít s někým problém že si to s nim osobně vyřídí,dokonce mne nabídl i vlastní šatnu.Pro mně nastala obrovská úleva,pocit štěští.Nedokážu to všechno popsat ale bylo to hodně velký.Také mně došlo že jsem na jednoduchou otázku jednoduše odpověděla.No také nebýt vyzbrojená tím papírem,asi bych pořádně koktala při mých schopnostech odpovědět na něco ohromující hova….u.Asi po týdnu jsem dostala nové firemní razítko s novým jménem,které za mně udělalo kus práce za mně. Ada

  9. Lucka napsal:

    Ahoj,
    prodám úplně nový binder značky GC2B, pokud byste měl někdo zájem. Je černý, tvar tílka, velikost L. Nebyl ani jednou nošený, špatně jsem se naměřila, a protože je poštovné do USA docela drahé, nechci jej posílat zpátky, aby mi jej vyměnili. To se spíš vyplatí objednat si nový. Pokud byste měli zájem a chtěli nějaké bližší infrormace, jako domluvit se na ceně, předání/poslání, vědět nějaké rozměry, popř. foto, napište mi na email cechuse@seznam.cz.

  10. Anonym napsal:

    Ahoj, je tu někdo, kdo procházel coming outem ve škole? Nějak si to neumím představit… Třídní ani ředitel nejsou zrovna dobří kandidáti na první osobu. A taky nevím co pak se spolužáky. Požádat učitele o chvíli v hodině a říct to před tabulí? Napsat jim všem na fb? To se mi zrovna nezamlouvá…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>